Praha
Praha - Opletalova 40 (sídlo ŘPP Praha)
Václav Sekera z Plzně vzpomíná na tuto ubytovnu (7.2.2012):
V sekci "ubytovny" by možná měla být ještě ubytovna v Praze, Opletalově ulici. Tam jsme spali okolo roku 1983 až do doby, kdy byla ubytovna přesunuta do Vysočan (což mohlo být 1984 a musím s Tebou souhlasit, Vysočany byly strašný).
Ono do Opletalky ani moc lidí nechodilo, někdy byl bobřík odvahy jen přejít ve dvě v noci park před "Hlavákem". Číslo baráku si už nepamatuju, ale později tam sídlila PTJ Přeprava StČ a určitě ještě nějaké organizační jednotky ČP (možná OZ) - fakt už nevím.
Klíče se fasovaly v přízemí, kde seděl ve vrátnici vrátný (kdo jinej - že?) a pak nezbylo, než se vydat po schodech (protože výtah v noci nejezdil) do 7. patra (možná šestého). Pro starší a tělnaté kolegy to byl docela problém (někdy i pro nás tenkrát mladší, ovšem z jiných důvodů). Tam se na chodbě nacházel pokoj tuším Ostraváků, no a Plzeň byla ubytována na společném pokoji, kde bylo možná 8 - 10 postelí. Pravdou je, že většinou byly prázdné. Chodili jsme tam po vlp. Plzeň - Praha 349, kdy jsme na Os přijeli kolem druhé ranní do Prahy, pak po úpž. R859 (to byl člověk na Hlaváku okolo 5. hodiny ranní). Většinou jen, co člověk usnul, přišla uklízečka a začala vytírat a uklízet. Některé se snažily být potichu, ale s plechovým kýblem se nedalo zacházet moc tiše, takže i přes veškerou snahu se moc spát nedalo. Některé s chutí vytíraly člověku pod postelí, nebo si dokonce při práci zpívaly. Nejlepší zážitek mi ovšem vyprávěl kolega, který tam po úpž. spal a brzy ráno ho vzbudily zvuky (něco jako "dup, buch" - "mlask, mlask, mlask"). A to se chvíli opakovalo, takže když otevřel oči, zjistil že to "dup, buch" jsou chůdy - no a "mlask mlask" je štětka. Po ubytovně chodil na chůdách malíř a vesele maloval stěny a strop.
No a co se dalo dělat v takových případech, kdy byl člověk takto vytržen ze spánku?? Vstát, opláchnout obličej a vyrazit do víru velkoměsta. V naprosté většině případů se zašlo nejdříve do bufetu na polívku a jedno točené, nebo dvě - no a pak otevíraly restaurace, kterých bylo okolo dostatek. A nezřídka z restaurace rovnou do vozu.
Jo - abych napsal něco přívětivějšího z ubytovny - pokud jsme přijeli do Prahy úpž. na Os. 7815, kdy jsme byli v Praze okolo šesté večer, tak z ubytovny byl pohled do nižších pater protějších domů, a tam se takřka pravidelně okolo deváté procházela docela hezká ženská - nahá. Tak třeba před výplatou bylo při lahváčích na co koukat.
Praha 023 - Vysočany
V zadní části dvora balíkové překládky Praha 023 - Vysočany (dnes Postservis) stál starý přízemní dřevotřískový barák, ve kterém se nacházela ubytovna vlakařů. Klíček se fasoval na vrátnici. Barák to byl špinavý a plesnivý a na jeho místě je již ve stejném půdorysu jiná budova. Umývárky a WC se nacházely k suterénu a svým vzhledem moc nemotivovaly k osobní hygieně. Můj první nocleh zde byl na tzv. společném pokoji, protože jsem byl bažant v zácviku a na pokji vyhrazeném Ostravě nebylo místo. Společný pokoj měl asi osm lůžek. Ale asi pamatoval lepší časy, kdy byl možná plně obsazen. Já v něm spal ovšem sám. Což ani tak nevadilo, protože mě nerušil hlasitý spánek koleg. Co nás ale všechny rušilo, tak byla blízká nákladní rampa silničních kurzů. Ubytovna byla na koci této rampy, kde se každou noc kolem třetá hodiny začalo s nakládkou Liazky do Jihlavy. Pracovníci si natáhli do vozu pás a ten který pokládal na pás balík, tak oznamoval tomu ve tmě korby, na kterou pozici se má balík uložit. Takže asi hodinu jsme slyšeli monotóním hlasem: Jihlava - Brod - Jihlava - Jihlava - Brod - Jihlava - Brod - Brod - Jihlava atd. atd. Občas to někdo nevydržel, a dotyčné poslal někam, avšak s malým účinkem.
(Petr Študent 5.11.2011)
Autor stránek doplňuje: Adresa byla Opletalova 40 a a tehdy se to tam jmenovalo Ředitelství poštovní přepravy Praha (ŘPPP). Pamatuji si to, protože pro tento podnik jsem se téměř všichni na olomouckém SOU spojů učili, takže to pro nás to byl i první zaměstnavatel. Chodili jsme tam na osobní a tak.
Nezřídka z restaurace do vozu se týkalo i nás Ostraváků. Když se ještě jezdilo z hlavního, tak většinou z hospody Na Půjčovně, nebo z celé řady vyhlášených hospod na Žižkově, jako byla vlakřská Komutovka, nebo U Bulhara, U Pižďucha, U kulatý báby atd atd atd... Když se začalo jezdit z Malešic, tak jsme většinou trávili volný čas v té bezejmené dřevěné boudě hned naproti hlavního vchodu, nebo přímo v Malešicích Na Tvrzi. Tam to bylo nonstop, takže kolem půlnoci, když jsme tam dorazili z +776, byly zábava v podniku v plném proudu. Naši vytrvalejší kolegové tam byli opravdu až do odjezdu. Jen v 7 ráno museli zvednou nohy a nechat uklizečku vytřít.
Praha 023 - Malešice
Po otevření malešického uzlu, byli pracovníci vlakových pošt ubytováváni právě zde. Novou poštu už nehlídala poštovní ostraha, ale bezpečnostní agentura. Na vrátnici byla jedna velmi přísná a horlivá detektivka, která si vysloužila přezdívku Gestapačka. Proslula tím, že nerespektovala přání, aby posádky z jednoho kurzu spaly pokud možno na jednom pokoji a nerušily svým příchodem ty, co přijeli dříve. Pravděpodobně tak dodržovala nějaké nesmyslné nařízení. S jinými hlídači tento problém nebyl. Pokoje se nacházely vpravo od hlavního vchodu. Po projití kancelářskou chodbou se došlo ke schodišti. Vlavo od něj a ve stejném místě i v prvním patře byly pokoje. Jeden pokoj měl 2 + 2 lůžka, které měly společnou WC a koupelnu. Bydlení v nich bylo celkem pohodlné, ale bohužel jim chyběly závěsy. Kdo přijel nad ránem, tak musel spát při plném slunečním osvětlení.
(Petr Študent 5.11.2011)